oblačno
ST 22.11.
6/9°
oblačno
ČT 23.11.
2/10°
zataženo
PÁ 24.11.
5/14°

Historie města Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec patří mezi nejvýznamnější historická města České republiky. Dokonce získal ocenění Historické město roku 2007, vyhlašované Ministerstvem kultury jako uznání za péči o památky.

Již v 10. století chránilo obchodní cestu z Rakous do Čech na vyvýšenině nad soutokem Nežárky a Hamerského potoka slovanské hradiště. Opevnění místa bylo posíleno umělým vybudováním rybníka – Vajgaru. Později, na počátku 13. století, vzniká v těchto místech středověké sídlo. Založil jej Vítkovec Jindřich, který dal jméno nejen celé hradecké rodové linii vzešlé z Vítkovců – pánům z Hradce –, ale i pozdějšímu městu.

PÁNI Z HRADCE (POČ. 13. STOLETÍ–1604)

Tento starý český šlechtický rod patřil po celou svou historii k nejmocnějším rodům v zemi a společně s příbuznými Rožmberky ovládali jih Čech a výrazně ovlivňovali politiku země až do počátku 17. století. „Praotec“ rodu Vítkovců – Vítek z Prčice – podle pověsti rozdělil mezi svých pět synů rozsáhlý majetek v jižních Čechách i erby s pětilistou růží různých barev. Nejstaršímu synovi, Jindřichovi, přidělil hradecké panství.

Jindřich nechal nejprve postavit nad soutokem Nežárky a Hamerského potoka hrad na starších základech. Rokem 1220 se datuje první písemná zmínka o Jindřichově Hradci. Osada v podhradí se rychle rozrůstala a již koncem 13. století se stala městem (poprvé je Jindřichův Hradec doložen jako město na listině datované rokem 1293).

Adam II. z Hradce (1549–1596) – renesanční velmož, foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o. Jindřichův Hradec byl po čtyři století rezidencí pánů z Hradce, jeho rozkvět tomu odpovídal. Hrad se postupně měnil v mohutné, reprezentativní šlechtické sídlo a s ním se přirozeně rozvíjelo i město.

Smrtí Jáchyma Oldřicha, posledního mužského potomka rodu, byla roku 1604 ukončena vláda pánů z Hradce, která trvala čtyři století. Dědictví přešlo na Jáchymovu sestru Lucii Otýlii, provdanou za Viléma Slavatu.

SLAVATOVÉ (1604–1693)

Po smrti Jáchyma Oldřicha z Hradce připadl rozsáhlý majetek Vilému Slavatovi, manželovi Lucie Otýlie z Hradce – vlády nad rozsáhlým hradeckým dominiem se tak ujali Slavatové.

Vilém Slavata (1572–1652), foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Vilém Slavata, známý jako účastník pražské defenestrace, patřil mezi nejvýše postavené pány v zemi. Podle údajů z roku 1654 byl dokonce Jindřichův Hradec po Praze největším městem v Čechách a zároveň nejbohatším z poddanských měst. Za Slavatů se dařilo řemeslům, město prosperovalo, přesto se ve srovnání s předchozím obdobím zámek ani městské čtvrti příliš stavebně nezměnily.


ČERNÍNOVÉ (1693–1945)

Heřman Jakub Černín z Chudenic (1659–1710) byl nejen nesmírně bohatý muž, ale i schopný, ctižádostivý politik (nejvyšší purkrabí Království českého) a lze jej označit za typického barokního šlechtice., foto: Archiv Vydavatelství MCU s.r.o.Heřman Jakub Černín z Chudenic získal hradecké panství sňatkem s Marií Josefou Slavatovou; Černínové se tak stali třetím starobylým a velmi významným českým rodem, který se ujal vlády v Jindřichově Hradci.

Vladaři z rodu Černínů pobývali více v Praze (Černínský palác) nebo na venkovských sídlech (v jižních Čechách např. na nedalekém zámku Jemčina) než v Jindřichově Hradci a po rozsáhlém požáru města v roce 1773, který zasáhl i zámek (nejvíce budovy na III. nádvoří), přestal plnit Jindřichův Hradec roli rezidenčního města, objekty zámku byly využívány stále víc jen pro hospodářské účely.


Město po staletí těžilo z tradic soukenické výroby, na kterou navázala textilní výroba. V polovině 18. století je Jindřichův Hradec v tomto odvětví v Čechách druhý za Libercem a počtem obydlených domů je např. před Českými Budějovicemi.

V 19. století, v době probouzejícího se národního vědomí, žili obyvatelé města aktivním kulturním životem – pořádaly se plesy, vznikaly osvětové spolky, ochotnická sdružení (spolek Jablonský) a pěvecká (Smetana); právě hudební tradice byla ve městě velmi silná a je stále živá.

Koncem 80. let 19. století byl Jindřichův Hradec napojen na železniční tratě, byla zde vystavěna úzkokolejka. Jindřichův Hradec se stal díky Františku Křižíkovi druhým městem v Čechách, na jehož ulicích se rozsvítily elektrické lampy (1887). Na počátku 20. století byla založena dílna na výrobu gobelínů, která si brzy získala věhlas. Textilní výroba, zemědělství a potravinářský průmysl (výroba sirupů a lihovin) jsou nejvýznamnějšími hospodářskými odvětvími první poloviny 20. století.

Na počátku 20. století proběhla částečná rekonstrukce zámku pod vedením vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu. Následovaly pohnuté události 1. poloviny 20. století – dvě světové války a hospodářská krize. V roce 1945 byl Benešovými dekrety Černínům zámek zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.

JINDŘICHŮV HRADEC PO ROCE 1945

Po válce byl obnoven jindřichohradecký okres, který býval po zahrnutí Třeboňska a Dačicka největším v České republice.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byly obdobně jako v celé republice znárodněny také místní podniky. Hospodářství se stále opíralo o textilní průmysl (bavlnářské závody), nový strojírenský závod Lada vyráběl šicí a pletací stroje, podnik Fruta převzal výrobu sirupů a lihovin]. Významným podnikem se stala velkokapacitní mlékárna.

Radikálně se situace změnila po listopadu 1989, kdy padla komunistická diktatura. Vznikají soukromé firmy. Celé historické jádro včetně zámku bylo postupně obnoveno. V roce 1994 byla otevřena Fakulta managementu Jihočeské univerzity – dnes Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické v Praze.